Kdo nevětrá, ten nesklidí

Čeho je moc, toho je příliš. To platí i o teplotách ve sklenících a proto se v tomto článku podíváme, proč a jak správně větrat, abychom neublížili rostlinám a zabránili vzniku a šíření nežádoucích organismů. Dnešním heslem je "raději střešní okno otevřít, nežli nechat rostliny pomřít".

Hlavní devízou skleníku je možnost zadržení nakumulovaného tepla. Tento skleníkový efekt funguje na principu průchodu slunečních paprsků skrze zvolené zasklení, ohřátí půdy a rostlin v interiéru a následného udržení vzniklého tepla díky izolačním vlastnostem konstrukčních prvků. A teplo je to, proč skleník chceme a proč jej pořizujeme. Každá mince má však dvě strany a v tomto případě je to nahromadění přílišného tepla, překročení teploty, které rostlinám svědčí. Proto nikdy nesmíme zapomenout na řádné větrání, pomocí kterého jsme schopni kontrolovat vnitřní teplotu a regulovat vlhkost. Naším cílem je vytvořit mikroklima, které prospívá pěstovaným rostlinám, ale nelahodí plísním a jiným chorobám. Jak na to, ptáte se?

Špetka fyziky, špetka praxe

Za standardních podmínek stoupá teplejší vzduch vzhůru a chlad se drží při zemi. Pokud chceme skleník větrat, je tedy třeba s ohledem na fyzikální zákony vytvořit tak zvaný komínový efekt. Stejně jako u kteréhokoliv jiného komínu to znamená, že přivádíme proudění ze spodu a necháme jej odejít pryč vrchem. V našem případě postupujme tak, že otevřeme boční okna či dveře pro přívod vzduchu a střešní okna pro odchod teplého vzduchu. Vzniklý tah se z velké části o cirkulaci postará sám. Nepsali bychom o tom ale článek, kdyby to nebylo trochu záludnější. Zaprvé nemůžeme větrat, když je venku zima. Větrání obecně neprovádíme přes noc, ale až když slunce svítí a hřeje. Zadruhé, při větrném počasí nechceme, aby poryvy proudili přímo do skleníku. Silný vítr by jednak mohl polámat rostliny, jednak způsobit rychlé odpařování vody, což může vést k vadnutí a potenciálně i zvýšení koncentrace soli v půdě.

Hromadění tepla, komínový efekt a možnosti odvětrávání

Krom regulace teploty nesmíme zapomenout ani na hlídání vlhkosti vzduchu, a to z toho důvodu, že přílišně vlhké prostředí svědčí houbovým patogenům, zejména plísňovým chorobám (plíseň bramborová na rajčatech, plíseň okurková atd.). Většina zmíněných patogenů preferuje stejné teplotní podmínky jako rostliny které napadají. Proto je důležité eliminovat druhý faktor, tedy vlhkost. Vlhkost ve sklenících vzniká odpařováním z těl rostlin, které se tím ochlazují při vysokých teplotách. Správné odvětrávání se postará současně o obě problémové oblasti.

Větrací arzenál

Z výše uvedených důvodů vyplývá, že střešní okna jsou nezbytností. Kolik jich je pro Váš skleník zapotřebí se odvíjí od jeho rozměrů, konkrétně délky. Typické 3 až 4 metrové skleníky si vystačí s jedním střešním otvorem, na každé další 2 metry je doporučené přidat jedno okno navíc. Hlídání vnitřní teploty a manuální polootvírání, otvírání a zavírání ale může být časově náročnou variantou. Samozřejmě to lze zvládnout, nicméně můžete také sáhnout po automatických otvíračích, které se pomocí samočinného pístu, pracujícího na bázi teplotní roztažnosti parafínu, o tento úkol samy postarají.

A teď kudy vzduch přivádět. Otevřením dveří, které má každý skleník, docílíme rychlé výměny vzduchu i ochlazení. U některých skleníků máme dokonce k dispozici dveře poloviční, neboli půlené. Díky nim můžeme otevřít horní část křídla pro přístup vzduchu a spodní díl ponechat zavřený, abychom zamezili vniknutí neposedných dětiček, nebo domácích mazlíčků. Spoléhat se pouze na dveře má ale i své nedostatky, jelikož jsou fixně na jedné straně a v případě silného větru proudícího právě z jejich strany bychom se mohli dostat do ošemetné situace. Při větrání je tedy užitečné mít více možností přívodu vzduchu z vícero stran. K tomu lze využít buď přídavných dveří do protějšího čela, které ale nejsou k dostání u všech skleníků, anebo bočních či čelních oken. V závislosti na daném modelu jsou k dostání doplňková okna výklopná, nebo lamelová. Oboje do skleníku spolehlivě přivedou chladný vzduch.

Automatický otvírač, půlené dveře a boční okna s větráním výborně pomohou

Závěrem si pojďme říci, že obecně volíme množství a velikost větracích otvorů vždy podle rozměrů konkrétního skleníkového modelu. Za horkého letního odpoledne potřebujeme aby otevřená větrací plocha tvořila alespoň 1/5 vnitřní užitné plochy. Pro příklad si vezměme skleník o velikosti 3 x 4 m, který má plochu 12 m². V tomto případě potřebujeme alespoň 2,4 m² větracích průduchů. Zároveň nezapomeňme, že vhodná vnitřní teplota závisí na pěstovaných rostlinách a jejich potřebách. Teplomilným rostlinám svědčí zhruba 30°C prostředí, nad 35 °C by nám opadaly květy paprik a seschly květy okurek. Saláty, ředkvičky či bílé kedlubny můžeme mít ve skleníku jen zjara, při vysokých teplotách ztrácí chuť. Takto bychom mohli pokračovat, proto vždy určujte podmínky podle soudobé výsadby. Je vhodné si také zapamatovat, že mírný průvan je vhodnější, jelikož usnadňuje, např. u rajčat, samoopylení.

Asi každý zkušenější skleníkář by vám doporučil nepodceňovat větrání. Jedině díky němu umožníte produktivní růst rostlin, zabráníte rozšíření patogenů ale také otevřete brány opylovačům. Ke skleníkům v naší nabídce nabízíme širokou škálu příslušenství, které Vám mimo jiné dopomohou i k účinné cirkulaci vzduchu. Buďte připraveni, pojďte si vybrat.